vypsaná fiXa

VYPSANÁ FIXA - ANTIDEPRESIVNÍ RYBIČKA

Klip k Antidepresivní rybičce vznikal v průběhu letošního léta v Pardubicích. Natočili ho za minimální náklady Petr Martínek a Jan Netušil. Jedná se o pokračování příběhu, kteří tito autoři začali rozvíjet už v předchozím klipu na píseň Vypsané fixy - Iluze.V ději se ale vracíme zpět po časové ose.

Vše začíná v kanceláři zadluženého majitele půjčovny antidepresivní rybičky (Márdi -Vypsaná fiXa) s jedním zaměstnancem (Lee Alien-legenda amerického nezávislého filmu a zároveň přítel kapely). Tento podnikatel je vzhledem ke svým dluhům atakován zástupci mafie (Mejla a Mejn -Vypsaná fiXa) .

Paralelně s tím sledujeme cesty dvou dívek. Jedna dívka (Kristýna Kudrnáčová - zpěvačka kapely Chocolate Jesus) antidepresivní rybičku vrací, protože už nemá peníze na další půjčování. Druhá dívka (Karolína
Dytrtová- zpěvačka kapely Miou Miou) - solventní podnikatelka - doráží do kanceláře s penězi a netrpělivě čeká na zapůjčení antidepresivní rybičky. Obě dívky spojuje sžíravá deprese a rozděluje stav jejich účtu.

Poselství celého klipu bychom mohli najít v komentáři Jana Netušila:
"Pod pláštíkem jednoduchého mikropříběhu se skrývá několik narážek na témata manipulace a nátlaku

ve světě "malých" soukromých byznysů, rozvíjejících se nanotechnologií a distribuovaných farmaceutických produktů, které stále častěji užíváme, neuvědomujíce si zcela jejich vliv a dopad; ve světě ovládaném monopoly a různými "zájmovými skupinami".."

Tuto zhodnocující glosu dokazuje i navazující děj v klipu Iluze, který končí tragickým koncem majitele půjčovny antidepresivní rybičky.

Důležité upozornění: Tvůrci klipu Jan Netušil a Petr Martínek zdůrazňují, že během natáčení klipu nedošlo k likvidaci ani jediné akvarijní rybičky a zároveň děkují všem za zapůjčení věcí, které se podílely na výtvarné stránce klipu.

• 

  Název alba:

  Fenomén

  Rok vydání:

  2007

  Vydavatel:

  Sony BMG

• 

  Název alba:

  V Fabrik

  Rok vydání:

  2006

  Vydavatel:

  Sony BMG

• 

  Název alba:

  Před náma jedeme my (DVD)

  Rok vydání:

  2006

  Vydavatel:

  Sony BMG

• 

  Název alba:

  Krása nesmírná

  Rok vydání:

  2005

  Vydavatel:

  Sony BMG

• 

  Název alba:

  Bestiálně šťastní

  Rok vydání:

  2003

  Vydavatel:

  BMG Czech Republic

• 

  Název alba:

  Brutální všechno

  Rok vydání:

  2001

  Vydavatel:

  BMG-Ariola

• 

  Název alba:

  Nová jarní kolekce

  Rok vydání:

  2000

  Vydavatel:

  VF

• 

  Název alba:

  Lunapark

  Rok vydání:

  1998

  Vydavatel:

  VF

• 

  Název alba:

  Smutné a Veselé vraždy

  Rok vydání:

  1996

  Vydavatel:

  VF

• 

  Název alba:

  Z Nietzcheho nic

  Rok vydání:

  1995

  Vydavatel:

  VF

• 

  Název alba:

  No Burp"

  Rok vydání:

  1994

  Vydavatel:

  VF

• 

  STEVE

  Neděle, 8. únor 2009 | 21:12:03

  Ahoj, Vaše hudba se nám moc líbí kdyby jste měli zájem rádi by jsme s Váma koncertovali. http://www.stage.cz/all-regrets/
• 

  NEHEHEH sranda musi bejt : REKLAMA :-D

  Pátek, 2. leden 2009 | 13:04:51

  lidi chekujte nejsou nowe tracky ale chekujte budem wdecni :-) www.stage.cz/dasher a www.stage.cz/brotherscroo
• 

  Anča

  Středa, 17. prosinec 2008 | 19:26:09

  čest kluci!! hele chci se vás zeptat jestli by nebylo možný provést mého kámoše vaším třeba nahrávacím studiem nebo tak.. byl by to jako dárek ode mě:) Ondra vás má totiž strašně rád a vždycky když pořádám nákou akci tak jak tam je on tak už tam hraje celej večer Vypsaná Fixa hlavně Drogovej večírek:D Kdyby to šlo tak mi prosím dejte vědět na email moc bych vám byla vděčná:)
• 

  ABRIMPY

  Sobota, 25. říjen 2008 | 01:49:49

  Právě jsme nasadili singl Vypsané fixy do týdenní hitparády TOP CZ 50 http://www.abrimpy.cz/top-cz-50/ , hlasovat pro nejoblíbenější singly můžete každý den 3x. TOP video CZ - hitparáda 20-ti českých videoklipů http://www.abrimpy.cz/top-video-cz/ Hlasovat můžete každý den od středy 00:01 do následujícího úterý 18:00. více informací na stránkách ABRIMPY http://www.abrimpy.cz/podrobnosti/

• Nominace ALMA

  
  Ahoj VF byla nominovana na cenu AKROPOLIS LIVE MUSIC AWARDS v kategorii nejlepší živě vystupující umělec ROCK & POP. tak nam drzte palce. Vyhlaseni probehne 18.10.2007. 

• nahrávání desky VF-druhá část

  Situace. Snad po dvacátý během srpna sedím v rychlíku mezi Prahou a San Piegem. Tentokrát naposled. No naposledy asi ne, ale co se týče vzniku a nahrávání nový desky, tak jo. Vytahuju nosič, vkládám ho do discmana a je tady ten moment na kterej jsem čekal přes rok. No možná, že to bylo dva a půl roku - když to vezmu od vydání Krásy nesmírný, protože ve chvíli, kdy vyšla „Krása“, tak už jsem na to myslel. Jos!!! To je ten pokřik. Mám v sobě celkem dost piv - trochu jsem se z toho štěstím opil, všechno jsem to slyšel tisíckrát, ale ten celkovej dojem by měl přijít teď. Bohužel usínám, aniž bych si pustil j e d i n o u píseň. Chorobná nevyspalost smíchaná s pivčákama si vybrala svou daň v podobě totálního odpadnutí. Budím se a vlak se začíná rozjíždět ze stanice Česká Třebová. Připomínám čerstvě probuzeného hrdinu po mnohaletý hybernaci. Vyskakuju za jízdy, všechno letí vzduchem - tělo, hlava, batoh s věcma, discman a ještě ke všemu se sluchátka zamotávaj do kliky u dveří vagonu - vlajou ve vzduchu a odjížděj pryč směr Košice. Good bye! Já ležím rozcáplej na nástupišti v Český Třebový uprostřed ničeho. Jediný, co si můžu pustit, je maximálně moje pusa. Série sprostých nadávek a pak už jen tiché uchechtnutí. Tahle deska je fakt náročná. No vlastně byla. Ještě dojet z Třebový do San Piega a game over. O půl čtvrtý ráno jsem doma, bytem zní „Fenomén". Vítězná cigaretka. Slastné zavření očí. Zní to jako happy end, ale stejně jsem zase usnul... Vraťme se ale ještě trochu zpátky. Rewind.
  
  Začátek června. Další nahrávání začalo probíhat podle nového vzorce. Ve studiu se začaly střídat menší skupinky. Dušan tam byl pořád, já skoro taky, Mejla s Mejnem a Pítrsem občas. Můj osobní svět se smrsknul do zdí KD DELTA, ze kterého jsem unikal o víkendu na koncert a někdy do San Piega (míň než občas).
  Celý léto prosvištělo neuvěřitelně rychle. Vlastně jsem ho ani nějak nezaregistroval. Až na jeho konci jsem se vzpamatoval a dodržel jsem pokyny paní Londýnkové. Potřeboval jsem zmizet. Tohle bylo nejdelší nahrávání v tzv. "kariéře" VF.
  Během nahrávání nás navštívilo ve studiu několik lidí. Všichni přispěli troškou do desky. Nejdřív přišla manažerka Dydla a přinesla na zádech svázaného Trošku s roubíkem v puse a řekla: “Teď si to poslechneš a pak natočíš zadarmo klip.“
  Bohužel nebo spíš bohudík to nebyl Troška, ale bezdomovec s úžasným rytmickým cítěním a tak jsme ho využili k tomu, že nahrál tleskání do písně Dezolát. Svý k svýmu - autentičnost forever. Potom se ve studiu objevil Honza Muchow, kterej nahrál kytaru do dvou věcí (2. půlka žárovky a 33 cigaret). Byl to přínos pro obě dvě songy. Docela mi udělalo radost, že jako PRVNÍ si vybral MOJI kytaru. Do druhého válu si vzal Mejlovu, ale první místo už Geronimovi už nikdo nevezme - cheche. Mejla na moje mírně jízlivé poznámky reagoval přetvářkou - falešná maska netečného kliďase. No nechme toho, že - hlavní bylo to, že ty Mouchou nahraný pekelný kytarový linky zvedly písně zase o něco výše. Tam do ráje nad peklíčkem.
  Pravidelně nás taky navštěvoval Ondra Pečenka z F3M. Je to rytmik a taky trochu zpěvák. Nakonec nahrál španělku do Antidepresivní rybičky. Ta kytara tam už zůstala jediná, společně se zpěvem. Pečenka se prosadil ještě do písně Dezolát (opět španělka) a nakonec nazpíval „vojsy“ do písně Darling. Vojsy říká Dušan, když chce ještě říct zpěvy. Dušan říká ještě další věci.
  
  Dialog 1
  „Končím - chci dělat řidiče trolejbusu ve Švédsku!!“
  „Proč ve Švédsku?“, ptám se já.
  „Protože maj pěkný uniformy a já ji chci“, vychrlí producent hbitou odpověď.
  Celkový překlad celého dialogu je ten, že se nahrávání nedaří tak, jak by mělo. Hehe.
  A taky to, že dopravní kopřivnický geny jsou v každým kopřivničákovi hluboko zažraný.
  
  Monolog 1
  „To je, viď, hošíku - tos ještě neviděl...“
  Nahrávání se daří a všichni kývají se šťastně přiblblým výrazem do rytmu.
  Řidičem trolejbusu ve Švédsku se stává nejmenovaný hudební žurnalista. No možná spíš revizorem.
  
  Monolog 2
  „Mikiňák je evidentně nezávislej...“
  Pro mě nepřeložitelná věta - zřejmě jde komentář k tajnýmu zvukovýmu fíglu producentského cechu. Nezasvěcenci nemaj šanci. Dlouhodobým průzkumem jsem zjistil, že to znamená pozitivní věc spojenou s náhravkou.
  
  Dialog 2
  „Máš cigáro?“
  „Jo.“
  Odměna za odvedenou práci v podobě vohulenýho poslechu a hlavně vyhulenýho retka.
  
  No, to byla taková odbočka. Snad ještě to, že Dušan občas vyměnil roli producenta za roli hosta. Projevovalo se to známou větou „puč mi to“ nebo signalizační větou „počkej“, po který následovala samozřejmě již zmíněná věta „puč mi to“. Kytara samozřejmě nekončila (aby někdo nepropad mylnýmu dojmu, že jsme my - vf - nic nenahráli, nahráli jsme skoro všechno) při tzv. „kreativní“ situaci (chvíle, kdy už tam je všechno nahraný, ale jakoby něco chybí) jenom v jeho rukách - občas takhle oběhla dvě nebo tři kolečka a nakonec to nahrál Mejla anebo i já. Jo jo, i já jsem byl ve formě a přijímal jsem výzvy. Taky to samozřejmě někdy nevyšlo nikomu a následovala producentova tečka za tím vším:
  „Posílám to do prdele.“
  Tak jsme brali jednu píseň po druhý a dodělávali jsme kytary, basu (Mejn byl strašně rychlej a měl to za den hotový), zvuky, aranže a nakonec zpěvy. Ze zpěvů jsem měl trochu obavy. Když jsme nahrávali v Ostravě, tak jsem vždycky zalezl do místní „kukaně“ a tam jsem měl svoje soukromí. Kukaň na Deltě nebyla. Nakonec jsem mikrofon postavil pod plakát legendární kapely Clash a otočil jsem se zády k Dušanovi. No a měl jsem kukaň. Většinou to probíhalo tak, že jsem celej den tzv. nasával píseň s pracovním zpěvem, Dušan si tam něco editoval a tak a večer jsem jednu nebo dvě nazpíval. Koukal jsem na drsný obličeje Clashboys nebo do středu zeleného obdélníku, kterej visel pod nima. Zelená prý uklidňuje. Taky dost dobře ožírá. Vzpomínám si, jak jsem jednou na střední škole uzavřel sázku, že vypiju celou flašku a pak dám dvakrát po sobě centrifugu. Úplně bílej s vítězným výrazem kinga jsem odkráčel na stopa s pocitem, že jsem JE - spolužáky - totálně odrovnal. Ale odrovnal jsem sebe a taky řidiče tatrovky z Kopřivnice, kterýmu jsem ukázal, co jsme měli k obědu ve školní jídelně... myslím, že to byly nudle s mákem… Člověk někdy uskuteční během své existence dost nepochopitelný akce v rámci osobní exhibice... Jo jo, osobní exhibice. Nahrávání je asi lepší než zelená smíchaná s centrifugou. Ve studiu jsme měli slivovici. To je podle mě o dost lepší varianta. Ale bylo jí málo. No nic. Zpátky k nahrávání: zpěvy mi daly zabrat - nakonec jsem to celý nazpíval sám, vlastně ne - zapomněl jsem na Pečenkův „vojs“ v písni Darling. Chodby kulturního domu Delta se staly labyrintem celýho mýho světa i mýho srdce. Detailně jsem prozkoumal místní mikrosvět kolem končícího obchodního řetězce Delvita. Nakupovači, pokladní, bezdomovci před východem s velkým šéfem „pořvávačem“, mladý cikánky zabíjející prázdninový čas kouřením a zevlováním na betonové terase, hiphoppeři hulící pointy před hospou, starý chlápkové v invalidním důchodu s pivákem u výčepu, ležící netečný psi, který překračuje servírka s půlitrama, nejdebilnější DELTAvýtah v celým vesmíru a obrovská černobílá fotka z roku 1982, na který nadšenej tlouštík vypouští model raketky do vzduchu a možná i do vesmíru. Celá tahle směs plus slunce, vedro a nikdy neproběhlý náznaky bouřky a krupobití. Trvalo to do konce července. Všechno se dovymyslelo, nahrálo, zeditovalo a byl konec jedný etapy. Opustili jsme Deltu a přestěhovali jsme se do pražského studia Soundsquare. Poslední fáze - míchačka s masteringem - mohla začít.
  Míchání není prdel. Na tohle už byl Dušan sám. Nikdo další z naší skupiny, která vytvořila tuhle desku, míchat neumí. Role pozorovatele „utrpení mladého producenta“ byla také utrpením. Nekonečné dny a noci. Jedna píseň celou noc dokolečka. Nadšení střídá vlna rezignace a rezignaci opět střídá nadšení... Lobotomie mozku z občasnými vhledy za realitu. Už jsem jenom čekal, kdy to všechno, co se děje na týhle desce, obživne a vyskočí z reprobeden a způsobí definitivní krach našich mozků. A opět kafčáky, retka, čaje, džusy, čokoládový tyčinky a lahváče od Li čonga. Jo jo, Li čong. Přestěhoval ze Steinbeckova románu „Na plechárně“ do Prahy a otevřel si obchod hned vedle naší základny. Docela zjevení mezi okolostojícím světem západního rychloobčerstvení z jedné strany a světem naleštěných podniků pro skanzenové západní turisty na straně druhé. Přichcaný Amíci,vytlemený Japíci a další a další. Já mezi nima kličkuju a nesu vychlazený piváky a buráky vod Li čonga. Nakoupit v noci za deset dvanáct a jet až do rána. Nebo nejet až do rána a skončit tak ve dvě a dát si pár srovnávacích zápasů Anglie - Jamajka na plejstejšnu. Furt sem prohrával... Ráno vždycky přiběhly děti Dušana Neuwerha a začaly řádit jako čerstvě nabitý králičkové duracellové. To bylo fakt vtipný. Nikdo se nemohl taky moc divit, když choděj spát v 8 večer, že... Děti to maj stejně nejlepší...
  Další možností byl případný noční rychlík do San Piega. Degenerující hlavák a jeho noční přízraky v příšerném nebo tragicky úsměvném vydání. Bezdáci, prostituti i prostitutky, mimozemštani, blázni, vyřízenci, který maj v obličeji napsaný hodně divný věci, policajti a strnulý hlas pana Odjezda Vlaků... To teda ale bylo léto!! Ale posunovalo se to dopředu. S postupujícím časem a s úbytkem celkové energie za celou tu dobu Dušan usoudil, že nechá dvě věci smíchat Ondrovi Ježkovi. Bylo to od něj fakt dobrý rozhodnutí, protože to samozřejmě nějak smíchat mohl, ale celou tu desku jsme dělali pořádně a teď už nás fakt začínal tlačit čas. Další nocovka by už asi byla pro producenta smrtelná... Kruhy pod jeho očima připomínaly Taxisův příkop ještě před úpravou a barva jeho tváře by se hodila do klipu na píseň „obrozence“ Landy Bílej jezdec. Tohle by se jmenovalo "Bílej běžec".
  Vidím to jasně - celej ten scénář toho klipu. Natočil by ho samozřejmě Troška. Dušan Neuwerth nastupuje po měsíčním míchání desky naší kapely ve finále olympijského finále všech dob společně se sedmi černochama. Sestava: 1.dráha - Ben Johnson a pak Carl Lewis, Linford Christie, Leroy Burell, Donovan Bailey, Frenkie Frederiks, Asafa Powell a Dušan Neuwerth. Detail kamery na Dušanův průsvitný obličej s taxisovými příkopy pod nepřítomnými kukadly. Motivační pokřik: "Mixy a termín odevzdání!!" Není to pokřik - spíš šeptaná záhadná mantra...
  Další střih na vyrýsované svaly Bena Johnsona (v pozadí za ním je antidopingový bilboard) a na svaly a odfrkávání ostatních - startér Daniel míří pistolí jinam než do vzduchu… Výstřel! Všichni vyráží včetně Bena Johnsona s prostřeleným ramenem. Lidi šílej! Do toho všeho řve komentátor:
  "Je to tady! Finále snů začlo! Vypadá to, že Neuwerth zaspal na startu, ne, nezaspal, on tam vážení přátelé... usnul!!! Copak se mu asi zdá ve finále snů?"
  Bílej běžec běží tmou...
  Konec halucinogenní vsuvky.
  
  Dušan předal štafetu a šel spát. Venku už skoro zase začínalo svítat... Bejt perfekcionalista náročnej sám k sobě není žádnej med. Ale na druhou stranu je to deviza za cenu určitejch obětí.
  Já, Pítrs a Ježek jsme zůstali ve studiu společně s flaškou vína, kterou před nás náš producent postavil těsně před tím, než se za ním zavřely dveře. Vypili jsme ji společně s pivama vod Li Čonga. Byl to pěknej večírek v zajetí "Barový turistiky" a "Antideprsivní rybičky"... Ráno jsme vlezli s Pítrsem do vlaku a dokázali jsme se štěstím vystoupit tam, kde jsme chtěli. To znamená v Pardubicích alias San Piegu. Docela jsme si užili světa. Pak jsem radši odjel k moři a Dušan to během týdne domíchal. Bylo to náročný, ale stálo to za to. Alespoň za sebe můžu říct, že fakt jo. Tohle všechno se mi prohnalo hlavou, když jsem čekal v Český Třebový na zpáteční vlak do Pardubic. V pondělí 24. 9. to vyjde, tak si to můžete pustit. Vznik 45 minut nahrávky trvá zatraceně dlouho a je to někdy těžká facha. Osobně se už zase začínám těšit na další desku. Doufám, že ještě nějakou nahrajem...
  Za celou VF děkuju všem, co nám pomohli nebo to tak o p r á v n ě n ě cítí. Vypíchnul bych přesto několik jmen: Dušan, Dydla-managerka, Martin Došek-obal, Ondra Pečenka, Honza Muchow, Tata Bojs, Míla Sládek-studio Benas. Toto jsou „stars“ našeho vděku. Jako vždycky děkujeme taky sami sobě a vám, když vás zajímá naše existence.

• Ahoj lidi! Mimo naše oficiální stránky začal existovat profil vf i zde. Právě jsme dokončili naši novou desku, která se jmenuje Fenomén. Vyjde 24.září. Koho by zajímalo, jak vznikala může pokračovat dál.  Nahrávání nové desky VF - 1. část    1. května jsem dovezl na pražský majáles demosnímek, kterej obsahoval 19 písní. Původně jich bylo 22, ale tři jsem vyřadil sám, protože jsem na ně nedodělal úplně texty. Vzhledem k už tak velkýmu počtu „hotovejch“ song mě to moc netrápilo. Spíš mě trápilo to, jak budou působit s textama na ostatní. Jel jsem v tom intenzívně přes tři měsíce a na konci už jsem neměl žádnej odstup. Dal jsem to vf people a hlavně Dušanovi Neuwerthovi. Dušan Neuwerth je novej producent naší nový desky - to já jen tak, kdyby to někdo nevěděl. Ohlas byl celkem dost pozitivní - jedinej problém vězel v tom, že se na výše zmíněném demosnímku vyskytovaly dvě kategorie písniček: 1 - kategorie A: líbí se všem - těch bylo tak 10 2 - kategorieB: líbí se jen někomu, jiný ji odmítá - výsledky 3:1 nebo 2:2 Takhle to máme vždycky, není to nic nového, ale základem je to, že v naší kapele vládne postupem času „určitá“ demokracie a tak se snažíme dohodnout. Nic jiného nám taky nezbývá, protože jinak bysme byli v prdeli. Je to napsaný dost otevřeně, ale stačí se porozhlídnout kolem a je hned vidět jak dopadli ty, který se nedohodli. Tenhle výběr fakt není jednoduchej a právě proto nastupuje producent, kterej se během nahrávání stává šéfem, trenérem a občas i diktátorem. Tohle je jeho úkol číslo jedna. Vybrat z přehršle nápadů ty pravý. Ve skrytu duše se krčila lehce ujetá myšlenka, že by třeba mohl říct: "Nahrajeme dvojalbum - doneste ještě pět válů..." To se nestalo. První porada s Dušanem proběhla na majáles v Brně. Byla celkem krátká, úderná a hlavně přinesla nečekaný výsledky v tom, že jsme se (HNED!) dohodli na vyřazení čtyř věcí a všichni se s tím smířili... Odhodlání nahrát dobrou desku potlačilo egoistické chutě na to pořváváním natlačit svýho miláčka na startovní listinu. Okamžitě jsem vyřazený smolaře přestal poslouchat a zařadil jsem je do archivu. Vždycky je dobře mít nějaký zásoby, který zrajou a ty je pak zase vytáhneš na světlo. A pak se divíš, nebo nedivíš. Dále jsme domluvili systém nahrávání - celou desku nahrajeme ve zkušebně-studiu (možná jsem to měl napsat obráceně) Tata Bojs. Tento komplex se nachází v KD DELTA v Práglu. Byly i jiný varianty, ale ty nakonec nedopadly. Nechal bych si je s dovolením pro sebe. Třeba nás ještě někdy napadnou. Nebo taky ne. Ale kdyby klaplo komerční spojení s toaleťákem, tak jsme mohli jet do Abbey Road a pěkně bysme si se zvukem a s havranpíárkem vytřeli zadek. Prdel už jsem jednou psal, tak už nebudu - nejsem zas tak drsnej jako třeba Xavi B, kterej mě ted trochu nasral (ne tím, že poslal do prdele Landu - za to mu patří veřejný dík), ale proto, že vytáhnul z minulosti MÝHO legendárního dětskýho hrdinu Curro Jimeneze, na kterého jsem si brousil songu už pěkně dlouho. Co se dá dělat - kdo zaváhá, nemá Jimeneze. Ale třeba Filia a Makenzena milej Xavík-retrofutrař nezná! No, to byla jen taková odbočka. Minulost je už dávno vybrakovaná, tak hurá do nedávné minulosti, která se ve chvíli, kdy jsme seděli v Brně v tzv. zákulisí, jevila jako dráždivá budoucnost plná výzev. JDEME NA TO!!! 15 písní na startovní čáře, uklizená zkušebna Tata Bojs s moc pěkným plakátem kapely Clash, nový struny, paličky, činely, efekty, energie atd. atd. Odhodlání přímo kapalo ze zdí a pozitivní tvůrčí duchové nás ovívali svými vějíři. Vytvořili jsme dvě technické sekce - první byla nahrávací a druhá zkoušecí. V praxi to znamenalo to, že vzhledem k určitým úpravám se před tím, než se něco nahrálo, muselo nazkoušet TO, co bylo jinak. Bylo to geniálně vyřešený tak, že když se zkoušelo, tak jsem si já akorát přehodil kabel do jiného komba, pustil se zpěv do zpěvových beden, Mejla vstal z gauče a zavřelo se okno. Víc triků už nebudu prozrazovat - je to tzv. nouháááu Dušana Neuwertha a to se neprozrazuje… Komunikační prostor byl velmi malý - pár metrů na pár metrů, ale zároveň byl velice, velice rychlý a efektivní. Jediná nevýhoda byla ta, že někdo měl chřipku - teď už fakt nevím kdo - a naprskal ji na dalšího a nakonec jsme všichni chrchlali a prskali jako největší trosky. Fakt nechci jmenovat, ale mám takovej dojem, že to byl Pítrs, kterej furt chodí bos nebo Dušan, kterej to dostal od dětí anebo Mejla s Mejnem, který maj z toho pražského smogu chřipku pořád. No nevím. Ale kašlali jsme na to, protože nahrávání bylo dobrý a Dušan přicházel s novejma - dobrejma - nápadama, který pomáhaly songám a všechny to bavilo. Náš producent taky umí hrát na kytaru, což se projevuje větou: “Puč mi to.“ Taky sem tam zpívá a tak - je vidět, že je z Moravy, i když žije v Praze. Konečnej výsledek je ještě daleko, ale je mnohem blíž než třeba toho 1. května. Myslím, že tenhle myšlenkovej závěr je hodně kvalitní... No nic. Nakonec jsme proaranžovali, zrychlili, zpomalili, překopali a nahráli 13 písní. Úplně poslední se do třináctky CD finalistů dostala písnička „Antidepresivní rybička“, která byla nejdřív úplně pod čarou našeho zájmu, ale nakonec byla natočena. Měl jsem z toho radost, protože jsem ji měl rád a i když jsem se smířil s tím, že na desce nebude, tak pak jsem s radostí totálně vychřipkovanejma hlasivkama nazpíval pracovní verzi zpěvu. Doufám, že 13 bude v našem případě šťastný číslo… Možná to zařídí Bertil, kterej na sebe vzal převlek záhadného týpka-čtenáře sedícího každej den v hospodě pod Deltou, kam jsme chodili (a budem chodit) na obědy a večer na pivčáky. Dokonalá hrabalovská figura - stejně jako místní kolorit. Vůbec se k nám nehlásil - asi věděl, že teď by se svejma ironickejma poznámkama neuspěl a kdyby se nám to náhodou nepovedlo, tak by musel jít dělat strážnýho anděla nějaký jiný grupě - třeba - no těžko říct - pár jmen mě napadlo, ale nebudu ho stresovat - možná ta knížka, kterou si tam čte, je tahle historie. Chacha. No prostě by šel do Argemy nebo by jezdil se Střihavkou a jedinej převlek, kterej by měl povolenej, by byl bedňák. Nebo ten druhej bedňák - podle toho, jakou by jel Kamil šňůru... Na začátku příštího týdne začne další fáze. Ta bude probíhat dál a dál - hlavně v červenci - budou se nahrávat zpěvy, přehrávat kytary a basový linky. Taky se budou selektovat nápady, zvuky, psychopatie a aranže atd. atd... Vypijou se další hektolitry kafčáků, vykouří se tuna cigaret a propadne spousta nápadů a nakonec přežijou jen ty nejsilnější... jako ty nápady - my to snad přežijem všichni. Bertil tam zase bude sedět v hospodě a mlčenlivě nás bude pozorovat, jak se snažíme to neposrat - další vulgarismus - no ale když se nahrává deska, tak člověk fakt žije naplno… Jen mě trochu děsí ten časovej nepoměr. Výsledek má stopáž maximálně 45-50 minut a už v tom jedem přes rok - jasně, s přestávkama, ale stejně. Vlastně to ani děsivý není - ten nepoměr - je to jen zajímavý. Příště bych tady rád popsal účast některých hostů a to další, co bude přebíjet to před tím. Taky jsem v průběhu pražského pobytu zažil strašný finále Ligy mistrů s faktorem Inzaghi, skvělej koncert islandský kapely Singapure Sling a dobrou pařbu v Rock Cafe po koncertu Sto zvířat. V Praze se furt něco děje. Tak to je tak všechno - zatím. Pokračování příště.

  Nahrávání nový desky - 2. část Dezolát-text Nahrávání nové desky VF - 1. část Sanpiego, Londýn, Praha-konec Sanpiego Londyn Praha PF 2006 Další pokus o historický comeback... Série jela dál!!! Série Prolog   Příběhy z let 2000-2005 Změny v sestavě DVD-Do Vypalovačky Dobrý? Historie 2000-2005 úvod Krása nesmírná-vznik a nahrávání vf v polsku 3 vf v polsku 2 vf v polsku Live In CHEB LETNí TLENí 01 UWAGA TOUR 3 UWAGA TOUR 2 UWAGA TOUR 1 ČERVEN - ČERVENEC 2000 KVĚTEN 2000 DUBEN 2000 BŘEZEN 2000 ÚNOR 2000 LEDEN 2000 HISTORIE VF DLE MÁRDIHO

  

  Mimo svý stránky jsme také založili profil VF zde. právě jsme nahráli novou desku, která se jmenuje Fenomén. Vyjde 24.září.

• Kdy:

  Středa, 31. říjen 2007 | 20:00

  Kde:

  Ostrava - Boomerang

  Kraj:

  Moravskoslezský kraj

• Kdy:

  Čtvrtek, 1. listopad 2007 | 20:00

  Kde:

  Ostrava - Boomerang

  Kraj:

  Moravskoslezský kraj

• Kdy:

  Pátek, 2. listopad 2007 | 20:00

  Kde:

  Zlín, Golem

  Kraj:

  Zlínský kraj

• Kdy:

  Čtvrtek, 8. listopad 2007 | 20:00

  Kde:

  Plzeň, KD Šeříková

  Kraj:

  Plzeňský kraj

• Kdy:

  Pátek, 9. listopad 2007 | 20:00

  Kde:

  Dobříš, KD

  Kraj:

  Středočeský kraj

• Paulik27